Osnovat plán se začalo už někdy před rokem, to se otlaky kancelářské židle začaly nepříjemně vrývat do mého pozadí. Jen tak tak, že to šlo na pravidelných víkendových zašívárnách v Alpách rozhýbat. A vůbec, začal jsem pociťovat celkovou vyhořelost už nějakou dobou trvající praxí a následně prací ve Švýcarsku. A tak jsme se starou známou, kamarádkou, dobrodruhem a cestovatelkou v jedné osobě Jacqui dali hlavy dohromady a rozhodli se strávit společně pár měsíců putováním po Jihovýchodní Asii. První krok bude tedy ten, že ukončíme naše více či méně inspirativní zaměstnání a znovunastolíme svobodu.
Jacqui, původem z Jihoafrické Republiky, strávila poslední rok v Jižní Koreji, učíc malé špunty angličtinu. No a jelikož ji už z všudypřítomného karaoke (nejde mu tam prý utéct) notně bolela hlava, byla rozhodnuta pro změnu... Mě navíc, a myslím, že nejenom mne, pořád leželo v hlavě dobrodružství z před pár let na Aljašce, kdy jsem měl tu čest s nejlepšími přáteli prožít momenty vryjící se hluboce do těla a mysli. S tím vším tedy přišlo nutkání navázat něčím podobným (ikdyž vlastně úplně jiným). Směr tedy bude na východ místo na západ, způsob cestovaní a poznávání, hmm podobný... víc baťohu na zádech, jako tenkrát na Kypru... Taky cítím a zároveň doufám, že mi tato zkušenost ze světa jiného než je ten náš profláklý západní, který už nás snad ani nemá čím překvapit, v lecčems otevře oči.
Nakonec jsem zbaběle nedokázal utnout pracovní pouta úplně a místo toho se stal živnostníkem na velmi zkrácený úvazek s naprostou svobodou pohybu a výkonu práce. Ideálně znějící varianta, jedinou změnou v plánu tedy bylo přibalit laptop a šňůru a počítat s 1-2 dny v týdnu stráveným datlováním do kláves, nejlépe tedy někde pod palmou která má wi-fi...
